Srpen 2010

Poslední dny prázdnin se nekontrolovatelně řídí, a mi máme tohle nehezký počasí...

29. srpna 2010 v 15:32 | Slečna eS. |  Truhla keců
Jak já bych si přála strávit poslední dny naložená v bazénu, obklopována sluncem a příjemnou teplotou. Místo toho ale sedím zabalená v mikine, a venku je [ne]příjemných 18 stupňů Celsia.
Jak já bych si přála lítat venku po hřišti, jen v tílku a kraťasech. Místo toho sedím zavřená doma v mikině a stále je mi zima. Tohle není fér. Ještě ke všemu mě přepadá nuda a není téma na které bych psala. Kéž už by byl zítřek, ne kvůli tomu že je pondělí a dny odtikávají, ale kvůli tomu že UŽ bude téma. Ach, už ani televize mi není útěchou, i když vlastně..*zuřivě přepíná na DVD*..už ano. Našla jsem nějakou komedii, tak se alespoň[když už nic jiného] zasměju.

Škoda že prázdniny takhle uběhly, a však byly plné radosti a krásy[nejspíš jsem se dala na poezii*ne, nepřejte si vidět poezii v mém podání*]..

A tímto bezduchým žvástáním pro pár minutek končíme, půjdu si směle zahrát Emilku, jelikož jsem zjistila že onen film je akčňák...

                                                                                Aloha,

                                                                                         Slečna eS.

Zděšení, hrůza, panika...

29. srpna 2010 v 10:15 | Slečna eS. |  Truhla keců
Na dvou blozích jsem četla článek o blogu, který na požádání smaže něčí blog. Nejprve jsem tomu nevěřila, když pak jsem se rozklikla na adresu http://warrior-princesses.blog.cz/. 
Byl to šok, nevěřila jsem vlastním očím! Zničily[jsou to holky nebo kluci HRAJÍCÍ sina ně?]"teprve" jeden blog, ale i přes to, že adminka s velikou radostí kopírovala, nemyslím si, že oni ty Warrior princesses nebudou chctít i nějaký ten autorský. Věřím, že spousty lidí cotento blog už znají, bojí se o ten svůj. Někomu se třeba nebude líbit vaše,nebo třebamá práce a proto si nějaký individua řeknou že ho zrušej? No fuj. Už by měl někdo rychle něco udělat. Jenže otázkou zůstává...
Najdou se další takový, kteří budou rušit blogy na zakázku?

A houby...

26. srpna 2010 v 15:55 | Slečna eS. |  Truhla keců
Víte, tenhle článek bude navazovat na ten předchozí, kde jsem rozebírala to, že potřebuju psát. Jelikož a protože nemám nápady psala jsem, že budu "pokračovat" v tom co jsem měla rozepsáno...
Jenže já debil jsem to vyhodila. Nějakých řekněme pět, šest pětistránkových kapitol, a já si je chrstnu do koše a vymažu...

No nejsem já to idiot?!

Ale budiž, tohlemi dává nové naděje. Už docela znám, nebo spíš vím příběh, je idobře "zaobalen" ale bohužel nevím jak "nakousnout" tu první kapitolu. Když tak nad tím přemýšlím, napadá mě, že bych mohla udělat tu první větu osudnou[a umírání?? Ne, nevím, vím, nechte se překvapit :P]

Jenže se i zatím nechce...

Ano, chci se ujistit že to má děj, hlavu a budoucí patu, že hrdinky nejsou "černobílé" a tudíž, při mé rychlé práci se toho dočkáte 29.srpna. Důvod? Uznejme si, tenhle týden byl a je náročnější a to nemluvě o nedostatku spánku v sobotu...



Chtělo by to psát...

26. srpna 2010 v 14:12 | Slečna eS. |  Truhla keců
Ach, zřejmě se psaní stalo mou drogou. Potřebovala bych originální příběh o dívce, něco v drsnějším stylu, jenže moje inspirace a kreativita[ehm,ehm] jaksi nevymýšlí nic co by neslo nálepku "origoš". Vím, že většina[ne-li všichni] mi neporadíte, a pokud vás napadne něco fakt super bobového necháte si to pro sebe. Chtěla jsem psát o upírech, jenže nemám příběh, chci psát o dívce, která je něčím zvláštní. Jenže najděte si příběh k něčemu takovému...

Taky se bojím, abych nevymyslela příběh,a pak se na mě někdo vrhl s adminem a tím, že to byl jeho nápad. Ale holt s tím musím počítat. Ještě pak je tu jedna[i když zřejmě ne moc zábavná] věc. jedná se o už dlouho uzavřenou kapitolovku, u které bych si "propůjčila" postavy a tak dále, samozřejmě povídka-moje, a začala bych v podstatě od začátku...

No, půjdu psát, navštívím mého věrného pomocníka kterým není nidko jiný než Word, který je tak hodný a šikovný že mi to zkontroluje...

                                                              Slečinka eS.

Čím jsem byla nazvána?

25. srpna 2010 v 11:54 | Slečna eS. |  Truhla keců
Slečinkou co si myslí že když poslouchá takovýhle věci je machr, přitom se oblíká jak bárbína."

A to jsem jí poupravila pravopis. A kdy tomu došlo? Včera jsme s jednou osobou na něčím blogu diskutovali o hudbě, a všem co s ní má společného. Ona začala psát, že nevypadám jako holka co poslouchá takovýhle kapely. Jistě, NEVYPADÁM tak jako bych  TY kapely poslouchala. Ale poslouchám, nedělám to proto abych byla "IN", nebo aby mě brali i ti normální blogeři. Poslouchám to proto, že si na tuhle hudbu zvyknu, až na Nightwish v novém složení, to mi do hlavy nejde, a navíc se mi ta hudba líbí! A to neuvěřitelně moc.

Nejsem sice ghotic, ani nemusím mít každý den jenom černý oblečení, nemusím mít černou celou "hubu". Ne,  tohle nepotřebuju. Já si svou hudbu vyznávám jinak, vyznávám si ji tím, že znám všechny texty na zpaměť, tím, že jí denodenně poslouchám, že se mi líbí a je pro mě božská. Takhle. Ne sice jako jiní, ale znám i osoby kterým se líbí disko a punk zároveň, věci co se absolutně liší, a kritizujem je proto? NE. Nechávám jim volnej život, je to sice zvláštní, ale ať si každej poslouchá co chce...

A k mému oblékání? Jak už jsem psala, nemusím mít stále všechno černé. Oblékám se jako normální člověk, to co poslouchám, poznáte teprv když vám pučím mp3, když zapnu mobil a v něm tu hudbu, když se budete proklikávat tím, co jsem shlédla na YouTube, ne, nní to na mě vidět. Ano, růžové oblečení, v přiměřeném množství, mám, a upřímě? Já si o TENHLE styl názoru nestojím. 

A víte ještě co? Jsou i další lidé které znám a vypadají stejně jako já, ale poslouchají ještě tvrdší věci. A ještě, teď jsem přečetla článek jedné holčiny, na téma týdne, ale více méně to bylo zaměřeno na Ghotic, a pózéry. na dalším jejímwebu nějaká holka[??] psala, že nesnáší lidi co si na ghot hrajou, a připadaj si drsný když znaj pár písnička od Nightwish. Zřejmě se ona holčina, co mi napsala to nahoře, inspirovala. Víte vy co? Nepřipadám si drsná, připadám si normální, je mi fuk co si myslíte. Chtěla bych vidět jak DRSNÁ  je ona.


Uff, je to snad všechno,

                                                                                                                                   Slečna eS.

Chuť na malbu...

24. srpna 2010 v 18:47 | Slečna eS. |  Truhla keců
Nějak se mi zachtělo udělat něco se svými ještě nepoužitími temperami. Otázkouvšak zůstává CO. Přemýšlím nad portrétem, jenžeč nevím koho a k čemu. Takže asi nakreslím Ditu, nebo někoho blízkého. Jdu si vybrat fotky, protože sestra jen tak nevydrží, nakreslit náčrtek a tak dále. Však to znáte. Doufejme, že se k malbě dostanu už zítra někdy v dopoledních hodinách. Nebojte, budu vás informovat ;) S radostí a potěšením Vaše Sedmikráska

Téma týdne~Hudba

23. srpna 2010 v 20:12 | Slečna eS. |  Téma týdne
Rozhodla jsem se napsat [opět a zas] článek na téma. Snad to bude dobré a doufejme, že mi opět nebude vynechávat mezerník ;)

Sedmikráska a hudba...

...já bez hudby je jako ryba bez vody. A jaké? Od rodiny mám naučíno poslouchat rock nebo metal.  A dlouho jsem tohle respektovala a brala. Jenže pak přišla doba GAGY, Guetty a všemožných dalšch a mě tím zkazila obraz. Naštěstí mě skupinka lidí[nazývající se Paramore] vrátila zpět do těch krásných, zajetých kolejí. Rock je můj život, vždy byl a vždy bude...

Sedmikrásčin palouček aneb co poslouchají lidé okolo...

...zkoumala jsem pár těch "vyvolených" kamarádůa jejich hudebního vkusu. naštěstí se od mého vkusu nějak nevychylují, snad až na pár raperů které nějak moc nemusím, nějakéto přehnané techníčko[techno myslím samosebou], ale čím mě zvláště jedna osůbka zaujala je Taylor Swift. I když je její hudba trošku princeznovská nevadí mi. Ba naopak...

Poznatky, aneb co se jí líbí...

...poslední dobou, jak už jsem psala líbí se mi skupina Paramore, ale tím to zdaleka nekončí. Mojívlekou slabostí je taky Sirenia,Nightwish a v poslední době DeathPoetic[na které jsem narazila díky Flat Outu, druhé mé nejhranější hře, první jsou simíci :P]. Hudba všech těchto kapelje živá, svá anepředvídatelná, i když vjednom směru ano. Nedokážu sitřeba představit Nightwishe jak náhle mění styl a stávají se z nich hopeři, to vážně ne. Občasně se zaposlouchám i do takové Katy Perry, ale jen několika málo jejích kousků, a velmi mě zaujala písnička "Airplanes" od B.o.B-a a Hayley Williams, ale to už jen kvůli Hayley, ta část kde on rapuje by tam být nemusela...

Končím lidičky, sbohem vážení,

                                                   sedmikráska, Daisie

Hola hola, batoh je u své nové maminky ;)

23. srpna 2010 v 11:45 | Slečna eS. |  Truhla keců
Zdravím,

A už je tu! Asitakpřed půl hodinou mi ho přivezli. Je vážně nádhernej. Je černej, s trochou růžový, velkej a prostornej, a zdobí ho značka "Converse" Pro ilustraci jsem Vám ho vyfotila  přes mobil, foťák se mi nechtělo vytahovat. Je to trochu nekvalitní, a není vyfocenej celej, ale to hlavní tam je :)

Daisie
Je to opravdu nekvalitní a všechno co užjsem napsala, ale to stačí. nejspíš půjdu něco psát. A tudíž asi budu končit. S radostným ússměvem se s Vámi loučí

                                                                                                Slečna sedmikráska                                     

O mém vstávání,o baťohu a dalších hovadinách...

23. srpna 2010 v 8:55 | Slečna eS. |  Truhla keců
Ještě trochu rozespale Vás zdravím.

Bolí mě oči, mám hlad a  vlasy mi padají do ksichtu. V našem nově sestaveném pokojíčku na mě na každém rohu číhá nebezpečí. V jednom vál na kreslení, ve drhém kufřík s nádobíčkem, na dalším motorka, stoleček, nočník a další hračky. Jenže ještě před tím, než mi tyhle věci vůbec ublížit stihnou, doslova na mě skočí má mladší sestra. Rozeběhne se, skočí mi na nohy a začne mě fackovat a ječet abych se vzbudila. Dneska též. A takyvždycky kdyžněco potřebuje, baterkou mi svítí do obličeje, ach ti mladší sourozenci..

Mimochodem dneska očekávám přívoz[??] mého nového conversáckého baťohu.Bude černý, velký a krásný. Tak to mám ráda. Původně jsem měla mít bílej,ale z toho už nějak sešlo. Ono, bílá umě není ideál :D. Nevím, jestli přijde dneska nebo zítra. Ale on prostě musí přijít dneska. No,však to znáte...

Tradá, zpívá si má sestra podle vzoru z Příšerek "es er ó" [nebojte,vím že je to s.r.o :P]A ještě něco? Ona umí D-O-K-O-N-A-L-E skoro všechny scény co ve filmu najdete, já na to koukám už od svým šesti, ona teprve rok, a umí toho víc než já! A teď? Zpívá sipísničku, která je na konci... Ach můj bože...

Právě jsem dosnídala, tudíž půjdu navštívit koupelnu. Použít mou báječnou ústní vodu, nejvíc pálivou pastua spoustu dalších vymožeností. Ještě mrknu na facebook a opravdu půjdu, s radostía natěšením, Vaše Slečna Sedmikráska,
                                                                                                                 Slečna eS.

Kresby všeho možného

21. srpna 2010 v 15:08 | Slečna eS. |  Kreslím, kreslíš, kreslíme

Kresby jsou už trochu starší, novější jsem nestihla. Skenr jejaksi v tahua tudíž jsou focený ;) Některý jsou míň kvalitnější, ale koukat se na to dá :)

she-is-daisy
Tenhle tulipán jsem kreslila ještě někdy o školu jedný moc skvělý holce do památníku...
více v celém článku

Stella~2.kapitola

20. srpna 2010 v 14:47
"Stello vedení tě pokud zítra nepřijdeš vyhodí!Do práce už jsi nepřišla tři dny!"pročítala Stella esemesku od Julie, sekretářky a snad jediného člověka, kterého ve firmě brala vážně. ,,Ať si mě vyhodí a nechaj si tam slečnu Vyzívavou!"řekla do prázdného bytu. Vzdychla a zvedla se  z karamelového křesla o svého bývalého přítele. Stálo tu už nějakých pět let. Ano, od té doby co se z ní stala zákeřná a nevypočitatelná mrcha. Znaveně došla do ložnice, kde i lehla na neustlanou, vodní postel. Její myšlenky se točily jen kolem Geovy. Geova, tohle slovo jí znělo v hlavě. Rozléhalo se v každém koutu jejího mozku, měla pocit, že jí zní i v kostech. Nervózně zakřičela a sedla ke svému rudému notebooku. Stella se podívala na maily, ve kterých byly převážně vzkazy od Julie, Francesci, což byla její největší poddaná, ale i spousty dalších, často nabídky od jiných časopisů, zda by jim za tučnou odměnu nechtěla poradit. Ty okamžitě smazala. Až na jeden. Byl od Sarah Gerwailsové, což byla šéfredaktorka časopisu Males, Stellina nejlepší kamarádka a žena, která se chystala vytvořit cestovní časopis. Stella mail napjatě otevřela a četla:

Ahoj Stello,

jistě víš o mém budoucím časopisu Culture. Hledám potřebné zaměstnance, a jako eportérku v terénu jsem přemýšlela nad někým schopným, a kreativním. Přemýšlela jsem nad nějakým mužem, jenže pak jsem si vzpoměla na tebe. Včera jsem slyšela, že nechodíš do práce, a prý jsi i dost naštvaná na Geovu. Ona není typ se kterým by ses měla hádat, nedej bože pracovat. Pokud bys tedy měla zájem, v brzké době bychom se mohly sejít a dojednat tvou práci. Ovšem počítej s tím, že plat by byl ze začátku trochu nižší plat, který by se postupem času zvýšil. Práce by byla tak do půl roku.

                                                                                                  S pozdravem, Sarah

Po přečtení emailu Stella trochu zajásala. Nadšeně jí odepsala, že souhlasí a že má čas celkem pořád.  Nadšeně běžela do kuchyně kde na mobil vyťukala známé číslo své sekretářky. ,,Julie! Nebudeš věřit kdo mi napsal email!  Sarah Gerwailsová, a nabídla mi práci reportérky v jejím připravovaném časopisu Culture!"křičela do telefonu.,,Dobře, Stello, neboj slyším tě. Mimochodem šéfík je na tebe dost naštvanej. A taky byla Geova u kadeřnice. Má šílený afro!"říkala do telefonu se smíchem. Stella se nechápavě a trochu přihlouple zasmála a pozdvihla své ideálně vytrhané obočí. ,,Jen, prosím tě, nemluv o tom. Nevím, zda to vyjde a proto to chci udržet v tajnosti."prosila Stella. ,,Jistě, nebojse. Teď ale budu muset běžet."řekla Julia a zavěsila. Najednou se ozvalo známé "píp" a na obrazovce se objevil nový email. Jako ten předchozí, tak i tenhle byl od Sarah. Stella ho klepnutím na myš otevřela a pomalu četla:

Zdravím,

děkuji, že si mi na email odpověděla tak rychle. Bohužel se mi i během těchto několika málo minut ozvali i další zájemci. Ale i přes to bych byla ráda, kdyby ses se mnou mohla setkat. Pokud bys měla čas dneska, kolem druhé hodiny, mohly bychom se sejít v restauraci "Gold" která je nedaleko ředitelství Males. Budu tam každopádně, po tobě mám schůzku ještě s další zájemkyní.

                                                                                                                Těším se na setkání, S.
Stella se opět rozzářila,i když věděla, že už není jediná zájemkyně. Bylo kolem půl dvanácté, a proto měla co dělat.  V koupelně našla své natáčky a pomlu sido nich začala natáčet své medové vlasy. Poté ve skříni vyhrabala několik svých, nádherných, kostýmků a pomalu vybírala. Narazila na trochu vyzívavý model, založen na delším, černém sáčku a krátké sukni, která byla jen o několik centimetrů delší než sako. Před očima se jí najednou zobrazila dokonalá postava, v dokonalém saku a ryflích, postava, která měla jméno Geova. Trochu sebou cukla aby tuto představu vymazala. Povedlo se. Oblékla na sebe kostýmek, nalakovala vlasy a rozpustila své natáčky. Podívala se do zrcadla a nahodila u ní netypický, krásný úsměv. To bylo zřejmě poprvé za pět let. Žena, která se odrážela v zrcadle, Stelle nebyla podobná celkem v ničem, snad až na azurově modré oči, ale i přesto to Stella byla. Měla ještě čas, alespoň hodinu, ale nechtěla nic zameškat, a také chtěla zjistit, kdože se to o post reportérky ještě uchází.Na chtobě si přendala věci z jedné kabelky do druhé, podívala se do kapesního zrcátka, zda nemá make-up či rtěnku nebo řasenku rozmazanou. Spokojeně zavřela ono zrcátko a s úsměvem na tváři vypochodovala z bytu. Zapomněla klíče, a protože na chotbě vždy stojí alespoň jeden poslíček, dveře nechala odemčené. Výtah byl poprvé prázdný, a tak do něj radostně nastoupila.  Dole bylo ticho a prázdno, snad jen na ochranku a poslíčky, kteří tam byli vždy.
 Sarah byla velká ochrnkyně životního prostředí, a proto, aby na Sarah udělala Stella dojem, přemýšlela, zda by nešla pěšky. Bylo to sice jen pár bloků od "Hills", ve kterém bydlela, ale nechtěla tam přijít pozdě. Jako vždy mávla svými prstíky, ale tentokrát se ani jeden taxík nezastavil. ,,Bože můj, to snad není možné."řekla Stella nevěřícně. ,,Taxi!"zařvala. A potom taxikář opravdu zastavil. ,,Restaurace Gold, Males Center." dala příkaz. ,,Moment, to jste vy ta Stella MacVeil."řekl řidič při pohledu do zrcátka. ,,Ach bože."vzdychla Stella a komentář ignorovala. Zanedlouho přijeli k restauraci. ,,Drobné si nechte, nečekejte.",,Páni, to je poprvý co jste mi nechala drobný!"vyřikl radostně taxikář.
Stella zabouchla dveře a chystala se do restaurace. Najednou uviděla zářivé, zrzvavé vlasy Sarah, a nepříčetnou tvář Geovy.  Nechtěla být vlezlá, či zákená a proto jen smutně sledovala jak si ukrutně rozumí. Obě se zřejmě skvěle bavily, jejich tváře totiž přímo zářily. Stella se rozrušeně podívala na hoidnky, které ukazovaly třičtvrtě na dvě. Geova se najednou zvedla od stolu a s dravím úsměvem odkráčela pryč. Stella věděla, že se musí schovat, a taky jí docházelo, že teď půjde ona. Schovala se za roh a vyčkávala, až Geova odejde. Oddychla si a v zápětí dostala šok. V její kabelce zazvonil mobil.,,Ahoj, tady je Sarah. Mohla bys už přijít?"ozval se trochu znuděný hlas.,,Jistě, jsem kousek od restaurace."odpověděla Stella a zavěsila. Počkala pár minutek a s úsměvem na tváři napochodovala do restaurace. Přímo ke stolu Sarah...

Téma týdne~Strach

17. srpna 2010 v 17:14 Téma týdne
Strach, věc, která zasahuje všude. Proč, nebo spíš k čemu je tohle dobré? Netuším, jenže svět beze strachu by byl takový moc riskantní. Lidé by se nebáli krást, nebáli by se nadávat si [což se někteří nebojí ani teď] a nebáli by se dělat spousty jiných věcí. a to nemyslím jen těchto, co by ubližovali duševně. Ono bez takového strachu by si lidé ubližvali fyzicky. Mnohokrát více, než teď.

 Starch mají lidé z různých, mnohdy nepochopitelných věcí. Jenže většina lidí se to bojí říct. A proč? Protože ti "báječní" a "nebojácní" se jim za jejich přiznání smějí. A neříkejte mi, že oni také nemají STRACH. Pak kdo je tady srab, jak nazývají druhé? Podle mě jsou to oni kdo je posera, kdo se bojí říct o vlastních citech, přiznat strach. Často to vypadá tak, jako by říkali:,, Já a strach? Pche."

Jenže kvůli jejich posměchu si člověk vytvoří další fóbii, a z ní další, a další,  a další, až se z toho doopravdy zcvokne. Jenže teď k tomu dalšímu druhu fóbií. Těch, co nevytvářejí ostatní. Dám za příklad mamku[snad se nebude zlobit ;)] Ona má neuvěřitelný starch z pavouků. Pamatuji si na dovolenou, kde táta koupil ty gumové, co absolutně nevypadali jako pavouci, jenže ona věděla, že to pavouci "jsou" a proto si je jíst zatrhla.

Já osobně mám strach z výšek, velké, opravdu ale velké tmy, a spousty, opravdu velké spopusty věcí. Občas dokonce i z mojí tříleté sestry. [Beze smíchu, prosím, občas je zákeřná :D] Avšak nevadí mi to. Mimochodem, touhle částí[tou co TEĎ začala], podotýkám na články, jejíž autoři napsali, doopravdy, tohle:
Starch maj lidi z různejch věcí. Třeba z pavouků, vejšky, malýho prostoru. To je všechno[méně inteligentní jedinci napíšou všecko] [a ty ještě méňě inteligentnější nepřečtou ani ten malý článeček]. Ach, doufám, že jsem to podstatné napsala. Nu, končím vážení.

Malování

17. srpna 2010 v 17:01 Truhla keců
Aneb důvod, proč jsem poslední dobou nepsala. Takže, podle názvu vyplívá, že se bude jednat o malování. Jedná se o malování. A to konkrétně mého[teď už našeho] pokoje. Už to porstě potčebovalo změnu, a nejen to. Z původně tmavě růžového pokoje se náhle stal světloučký modro žlutý pokojík. Bylo to dost pracné,i když jsem se na tom skoro nijak nepodílela.  V pondělí jsme začali pokoj vyklízet- komplet je teď  nastěhován v obýváku, ve kterém i přenocuju. Když říkám komplet, myslím tím komptel, a to včetně počítače, televize atd. Co se mého počítače týče, zřejmě ještě v provozu nebude. Jeho zadní strana je tak trochu zaprášená. Trochu. Maximálně. Ach, má  sladká sestra mě opět nutí abych jí pustila onoho mnou,i jí milovaného Scoobíka.  Á, teď se ozývá trochu hluku. Matka říká, jak půjdeme k babičce, sestra si hraje na Ninjafactor, a tatínek pro jistotu utekl na šerm. No, pro jistotu vlastně ne. Hrabe mi. Z týhle "rychlí" a oproti té mojí nepohodlný klávesnici. Ono je to tu celkově rychlejší, a často nevím, jestli tam to písmenko nemám dvaakrát. A vydíte? Přesně o tomhle mluvím. Ale, lepší než nic. Koukám, že bych mohla napsat článek na téma. Když si to tak čtu, říkám si, že to nejspíš nedává žádný smysl. Ach, to se stává. No nic, půjdu alespoň rozepsat téma týdne ;)[víte, jak dlouho mi trvalo než jsem tu našla takovou tu dvojtečku s čárkou :D???]

Pátek 13. Opravdu?

14. srpna 2010 v 10:43 Deník
Včera byl pátek 13.

Většinou jsem na něj nevěřila, a ani tentokrát v to nemám důvod. Právě naopak. Včerejšek jsem si "nehorázně" užila, ať už se jednalo o dárky, co jsem opožděně dostala, o kuře,co jsme grilovali, nebo o pouť na které jsem místo tý... Nikoly byla s Gábinou, noční zmrzliny, nebo psaní si s broukem. Včerejšek byl jeden z nejkrásnějších dnů, a doufám, že dnešek bude taky. Původně jsme měli někam jet, ale nakonec zrušeno, tudíž výlety pa,pouťi, vítej. Nu, půjdu na"fejsbuk", pak napsat pár řádků "Stelly" a pak se uvidí ;)

Stella~1.kapitola

14. srpna 2010 v 8:15 | Slečna eS.
Bylo kolem šesté hodiny ranní když se Stella vzbudila ve své nóbl posteli. Navlékla na sebe rudý, saténový župan a po studené,lesklé podlaze odešla do kuchyně. Chtěla si vzít z lednice mléko, na své každodenní cereálie, ale místo toho pohlédla na všechny ty lístky pověšené na lednici.Na některých se psalo, jak je skvělá, jenže ta druhá, větší část byla o tom, jak všichni píší jak je odporná. Občas, vlastně skoro pořád, byla Stella na dně. Duševně. Jenže ona s jejím postem si to nemohla dovolit. Jakmile si vzala dovolenou-a to bez toho, aby jela na Havaj, do Karibiku,nebo například na Island-všichni si o ní začali vymýšlet věci takové, jako že je těhotná-což by Stella nesnesla- nebo je psychyscky na dně. Ano, vážně byla, ale ona to vzala jako "zkoušku vůle". Otřela malou slzu, která nebyla neobvyklá. Stelle bylo takhle často- jen si to nikdy nepřiznala. Zhluboka se tedy nadechla,a všechny lístky ztrhala. Ať-už byly pochvalné, a nebo ty, které jí doháněly k šílenství. Rozhozeně si uvařila kávu, kterou do sebe "kopla".

Téma týdne~Upíři

13. srpna 2010 v 10:44 | Slečna eS. |  Téma týdne
Upíři


Existují? Toť otázka. Kolik už bylo záznamů o tom, jak z hrobů vztali po krátkém čase. Jak našli oběti, které měli na krku kousnutí, nebo které zemřeli několik dní po pohřbu toho člověka. Nepochybně- taky měto zajímá, chtěla bych zjistit zda jsou tyhle stvoření jen mýtus, nebo jestli jsou pravdivá.

Existují zvířata, která se svým chováním onem upírům podobají. A tak tu stojí otázka. Jsou upíři skuteční, nebo si to jen lidé vymysleli dle těchto zvířat. Nemůžu poskytnout-ne jako u jiných témat- pravdu.Je snad někdo z vás, který upíra viděl, je jím,nebo nějakého zná?

Pochybuji. To stejné jako s duchy, a jinými "potvorami". Část tvrdí že existují, část že ne. A tudíž- co si myslíte o upírech a jiných stvořeních?

O kapitolovce >>Stella<<

12. srpna 2010 v 11:11
Mladá, úspěšná a oblíbená. Přesně tyhle slova vystihují Stellu Vanter. Stelle je necelých dvacet pět let, a je zaměstnaná v jednom z nejlepšch módních časopisů, jako redaktorka.  Vede nekompromisní tým lidí, kteří se za každou cenu snaží dostat tak daleko jako ona. Jenže když se k ní vyšplhají, ona jim podá ruku, jenže se stihnout naučit chodit v tomhle novém prostředí, bum, a ona je schodí zpět. Takhle už to chodilo od té doby co tam přišla, nějakých pět,nebo šest let. Jenže ji nikdo nezarazí. Až v den svých pět-a-dvacátých narozenin se něco začne dít. Získá posthlavní redaktorky v novém časopise o životech,oblékání, práce v různých oblastech, sátech. Začne cestovat po světě, samozřejmě soukromým letadlem, a spousty jinými nejlepšími věcmi, a za chudobou se ani neohlédne. Na kolena jí ale dostane až jedna africká rodina, s umírající matkou, a malou holčičkou...

Rozcestník rubriky píšu

11. srpna 2010 v 18:54




Rozcestník není hotový, protože kapitolovka není zveřejněna. S prvním dílem bude rozcestník dodělán...

Stella je krásná, oblíbená a úspěšná redktorka módního časopisu. Snaží se být pro všechny tou nejlepší. A to se jí taky vede. Do chvíle, než má vytvořit reportáž o módě chudších lidí. A teprve tehdy jí dojde, že peníze a sláva nejsou všechno...

11.srpna~den domluv

11. srpna 2010 v 12:58 | Slečna eS. |  Deník
Doslova. Jelikož se blíží pouť, která bude tenhle víkend, napsala jsem na "fejs" holkám, mým nejlepším kamarádkám, který by byly ochotný se mnou jít. Udělala jsem dobře~vyšlo to. Tudíž se můžu těšit na speciální pátek se speciální Nikinou,  a hafanovskou neděli s hafanovskou Lucinkou. Prosím-neřešte to. Mimochodem jsem sama doma, takže můžu psát sáho dlouhý článek,protože mi mamka nestojí za zády a neříká ,,Měla by ses na to vykašlat, už si toho napsala dost, pust mě tam."Jenže jsem jí na dnešek i něco slíbila. A do toho se mi vůbec nechce. Uvařit oběd, uklidit, přichystat si věci[i když totálně netuším jaký]. Myslím, že ten sáhodlouhý článek z toho nebude. Taky bych si měla uklidit stůl. Hotovo. No, alespoň jsem uklidila zbytek rohlíku, jogurt a misku od cereálií. Stále mě láká napsat článek na téma týdne. Vím, že kdybych se do toho dala, psala bych,psala a psala až do úplného vyčerpání. Jenže nevím jak začít. A to je většinou ten problém. Nebudu ho rozebírat, na to vážně nemám čas  a z důvodu toho, že chci pomoct své mamce, jdu umýt nádobí. Tu horu, kterou včera nikdo neumyl. Kdybych do týdne nenapsala, nevyhlašujte po mě pátrání. Určitě budu schovaná v hoře "Nádobka". No nic mí drazí. Bylo mi potěšením. Vaše Sedmikráska,

                                                                                                                     Slečna eS.

Rádoby "blogeři"

10. srpna 2010 v 12:58 | Slečna eS. |  Truhla keců
Historicky první článek do téhle rubriky. A myslím si že i dost,no, častý. Spousta kvalitních blogerů[neřadím do nich sebe] o tomhle problému píše. I na svém starém blogu, který není ukončen, jen nemám chuť psát do něj, a navím nepatří jen mě, www.twolifes.blog.cz , jsem se o tomhle tématu zmiňovala. Tudíž k věci. Název už napovídá, že se bude jednat o blogery,keří nevědí,co je to napsat článek, který není napsán tHaYtÍm sPůsoBíČQem,  nebo ti, co pro jistotu nepíšou vůbec, a jediný, co na klávesnici používaj je CTRL+C a CTRL+V. A že takovejchhle je. Taky mě dostávají absolutně tupý, smysl nedávající blogy, který se každej týden stěhujou. Třebavčera.Dívala jsem se na blogy, a klepala na komenty. Oběvil se mi blog dívčiny, která měla v nadpisu napsáno Kresby mou rukou. Bylo přestěhováno. Klepla jsem tedy na "nový blog" a na tom se opakovalo to stejné. Aspoň desetkrát. A když jsem se KONEČNĚ dostala na ten blog, div, že jsem jí tam nenapsala poněkud...ehm...výstižné komentáře. Proč? Ta holka zřejmě chtěla upoutat pozornost tím, že zkopíruje kresby někoho[nevím koho, ale viděla jsem úplně stejný na DA] kdo absolutně skvěle kreslí. A, to se dostávám k tomu. Že někdo má odvahu zkopírovat i VLASTNÍ TVORBU někoho cizího a pak ji vydávat za svou. Nechápu....