Povídky

Déjà Vu...

22. listopadu 2010 v 18:26 | She
Nějak mě nadchlo tvořit na téma týdne, a povídka "Déjà vu" je toho důkazem. Povídka bude hlavně objasňující co tento jev způsobuje a příběh o tom, jak se to stalo a způsobilo to. Doufám že se povídka bude líbit, a budu ráda, pokud napíšete i vaši, byť negativní, reakci ;-)Příjemné čtení.

Mladá dívka s dlouhými, černými vlasy, které ozařoval měsíc v úplňku,se dívala z nevysokého kopce na svou rodnou vísku. Dívka dýchala jemný, čerstvý vzdoušek a točila se dokola. Byla šťastná, ale zároveň cítila něco, co se dalece podbalo smutku. Neznala k tomuto pocitu důvody, ale i přes to si je vychutnávala. Náhle uslyšela jemné šustění sněhu, a otočila se, aby viděla, co se děje. Pohlédla nakrásného muže, usmála se, ale najednou dívka propadla šílené bolesti.

Nedaleko Heslinek ležela malá vesnice, ve které žila dívka, nebo spíše mladá žena jménem Ainikki. Probudila se celá spocená a unavená ze zlého snu. Zdálo se ji o štěstí a smůle. O životu a smrti. Zapla televizi,a sledovala zpravodajství. ,,Žena z Osla tvrdí, že zažila nepopsatelné Déjà vu. Prý prožila úplně stejný den dvakrát." říkala mladá a poměrně krásná žena. Ainikki hned televizor vypla. Nevěřila na mýty a jevy, jako byl Bermudský trojúhelník, nebo právě ono zmíněné Déjà vu.Dnešní den byl pro Ainikki důležitý. Lépe řečeno- byl důležitý pro její matku. Měla se vdát s bohatým obchodníkem Karlosem, který pocházel z Itálie. Před několika lety se její rodiče rozvedli, a matka se zhroutila. Karlos byl první, za tu řádku let, který ji uměl rozesmát. Spodní částdomu byla zaplněna jídlem, a ledovými ozdobami. Její matka zářila. Házela úsměvy sem a tam. Zvláštní bylo, že svatba se měla konat až vyjde měsíc,který byl v úplňku zrovna tuto noc. Ainikki to dávalo jakousi spojitost s jejím snem, ale jelikož si nechtěla ani připustit, že by vtom byla magická spojitost, namlouvala si, že to bylo určitě proto, že nad tím tolik myslí.

Za pár hodin bylo vše přichystané na obřad, který probíhal v klidu, a míru. Na hostinu bohužel dorazil i muž, kterého Ainikki odmítala. Celou hostinu ji nedal pokoj a vyptával se na různé věci. Ainikki byla odvážná, a jen tak něco si líbit nenechala, ale toto už na ní bylo moc. Rozběhla se na nejvyšší bod vesnice, což byl Odin mäki, nebo-li Ódinův vrch. Zdálo se, že ji už onen muž nepronásleduje, a proto se posadila a přemýšlela nad tím, jaké by to bylo najít také někoho, kdo by ji z celého srdce miloval. Lehla si do sněhu, a dívala se na noční oblohu plnou hvězd. Náhle slyšela kroky,a otočila se. Stál tam tentýž muž, jako v jejím snu. Její vysněný a krásný muž. Bylo to přesně jako v jejím snu. Ainikki došlo, co se stane teď, avšak než stihla zareagovat, ozvala se rána a Ainikki v bolest padla k zemi. Její sen byl varováním, pro její poslední Déjà vu....

Zlé vzpomínky

21. listopadu 2010 v 12:55 | She
Krátká povídkakterou jsem napsala zhruba před týdnem o hodinu výtvarka  je krátká a děj není zcela rozepsán. Myslím že bych mohla zas někd udělat něco podobného žánru.




Poslední chvíle života člověk tráví různě. Někdo ve strachu, v bolesti, jiný ve smutku, či nevědomosti. Jak ale trávíte poslední chvilky, když za ně můžete jen a jen vy? Jak je trávíte, když čekáte než zabere ta spousta drog?Tuire Ineeo je trávila promítáním svých-ne příliž krásných- vzpomínek.
Její život byl plný utrpení a bolesti, jakou si nikdo neuměl představit. Začalo to přesně na den před pěti lety. Tuire bylo tenkrát  jen deset. Několik let už spolu její rodiče nežili, a ona za to byla i ráda. Její otec byl hrozný výtržník a opilec, a matka už to nemohla trpět. Jednu, tu poslední, noc jela její matka domů z práce. Vozovka byla namrzlá, a i přes to, že měla zaplá světla, toho moc neviděla. Náhle se ozvala rána, někdo do Tessy naboural. Známí "pirát" silnic. Tessa vyletěla předním oknem. Navždy opustila svět, a onen muž stále běhá po světě.
Po několika týdnech skončila u otce, který jí ani nedával  jídlo ani pití, a dělal si z ní služku. Za několik týdnů Tuire věděla, že takhle to dál jít nemůže. Odešla z domu, bez jakéhokoli myšlení na následky. Po dvou dnech ji došlo jídlo, a peníze ji nezvystačily ani na týden. A Tuire musela začít vydělávat. Ze začátku se snažila vyžebrat si nějaké peníze, avšak marně. Po nějaké době k ní přišla mladá žena a dala ji nabídku. Jídlo, pití, peníze. Oplátkou za to, že bude v jejím "domě" prodávat své tělo veškeré "havěti". Tuire byla zoufalá, malá a nerozumná. Nevěděla ani, o co jde, a tak souhlasila. Ještě tentýž den toho litovala.  Každou hodinu za ní chodili zákazníci a chtěli "službičku". Po zhruba dvou letech si na to začala zvykat, tím nejméně vhodným způsobem- drogami. Peníze ji stačili sotva na jídlo, a proto chodilai na ulici, k silnicím a všude, kde by se daly vydělat nějaké peníze na drogy. Často se stávalo, že byla celá pomlácená od hrátek se zákazníky.
V den jejích patnáctých narozenin řekla dost. Popadla několik prášků, heroin a  předávkovala se. Takhle končily její dny. Zoufale, osaměle a hloupě, jen kvůli jednomu hloupému člověku.Ne tomu, co naboural její matku, ne kvůli svému otci, i když všichni ti se na tom "podíleli". Ale zejména kvůli sobě a své hlouposti. Tuire cítila, jak se tep jejího srdce zrychloval, jak se její tělo potilo. Náhle tohlevše přestalo. Tuire se usmála a upadla do věčnéhospánku.
 
 

Reklama
Reklama