Téma týdne

Ježíšku..

14. prosince 2010 v 11:29 | She
Milý Ježíšku,

vím, že je trochu hloupé psát ti, protože vím, že to už nemůžeš stihnout, a taky vím, že malé, právě narozené děti neumější číst. Ty věci, co si přeju, jsem ti napsala už dávno, ale je tu jetě pár věcí, které bych od tebe chtěla, i když vím, že většinu z nich vykonat nedokážeš.
Přála bych si, aby byla moje rodina zdravá, nebyli jsme příliš chudí, nehádali jsme se, a byli spokojeni. Přeju si, aby v televizy dávali nekonečné pohádky, a ve škole byli prázdniny alespoň o dva týdny navíc.

Ale nechci být sobecká. Chci, aby se lidi měli dobře, chci, aby ve Skandinávii měli sníh, aby ve Finsku Ukko nadělil dětem dárky, a stejně tak i ve Švédsku a Norsku. Přeji si, abys Ty nám nadělil hodně dárků, někdo nespolkl kost, či někomu nechystl svícen nastole, a
nedej bože, aby se na někoho zřítil Vánoční stromek.

A teď mě napadá, co si ještě přeju-

Aby si tě už K SAKRU lidi nepletli s tim vlezlim, obtloustlim Santou, kterej stejně jenom vychlastá mlíko, a sežere cukroví.
Chci, aby si tě znovu představovali jako malý hubený miminko ležící v jesličkách, zabalený v plíně, a ne vypasenýho starocha v kožichu.
Nechci, aby jsi k nám lezl komínem, a tobě jedinému bych to cukroví dala....
Ano, milý Ježíšku. Je mi dvanáct let, a proto vím, že Santa Clause neexistuje, dokonce nevěřím ani v to, že jsi to ty kdo nám nosí dárky, ale vím, že jsi symbolem Vánoc, a vždy tím symbolem zůstaneš-a ať se Santa se*e kamkoli!




Ps. byla jsem hodná-nezvykle..

Milovaná kniha...

1. prosince 2010 v 14:17 | She
Je spousta knih, o kterých bych chtěla psát, protože mé oblíbené jsou, a vždy také budou. Upřímě- v tomhle nemám nějaký svůj určitý styl, protože sem tam se mi líbí něco z červené knihovny, občas něco z toho "kvalitnějšího" žánru, občas něco s draky a tak dále. Zdůraznit bych ale chtěla zvláště jednu, která mě několik týdnů zpátky naprosto uchvátila. Je jí kniha "Domek u Fjordu", od Wolfgana Fishera. Kniha pojednává o tom, jak se uchýlil na ostrov v západním pobřeží Švédska. Zde má svůj domeček "Kasen". Věcí, která se v knize řeší, je jak přistěhování, tak i jeho první zima strávená na ostrově.
Kniha je sice cestopis s trochou příběhu, a to je to, co mě na této knize láká.Na knize mě velmi zaujal způsob, kterým W.F. Fisher zachytil krajinu kolem svého domku.

První vločka...

21. listopadu 2010 v 12:31 | She
Rozhodla jsem se, že napíšu krátkou "báseň" na téma týdne. Myslím, že to další komentář nepotřebuje, tudíž příjemné čtení...

Malé bílé cosi,
spadlo dneska v noci.

První vločka sněhu,
přinesla nám něhu.

Bílá snežná vločka,
létá kolem očka.

Není to taková věc, na kterou bych byla pišná, ale není ani nejhorší :-)

Je mi osmnáct tak jsem dospělý...pravda nebo lež?!

2. listopadu 2010 v 16:45 | She
Rozhodla jsem se žvatlat na téma týdne....

Myslím, že nadpis mluví za to, co se zde bude řešit.

Je mi osmnáct tak jsem dospělý...


Úředně možná. Napadlo vás někdy, že dospělý jsou ti lidé kterým je nad osmnáct, avšak stále se chovají jako malé děcka? Vztekají se, mají unáhlená rozhodnutí, a stejně jako "prcci" nedbají na své zdraví. Je jasné, že od osmnácti se člověk jako dospělý bere, ale budete např. čtrnácti letou holku, která je rozumnější než vlastní matka, jako dospělou? Ne...Budete jí brát pořád jako puberťáka či dítě, i přes její rozum? Chápu, že u dospělosti nejdejen o rozum- mnoho "dospělých" lidí je tím příkladem.To je prostě o věku. A o ničem jiném.

V patnácti dostaneš občanku, v osmnácti dospělost?!


Ano, v patnácti dostanete občanský průkaz, a co dostanete v osmnácti? Dospělost? Kdepak! Myslí si někdo z vás, že mu bude neunáhlené rozhodování, starostlivost o sebe či klidnost přiděleno stejně jako "tenkrát" ta občanka? Ale dost už otázek- myslím, že dospělost a všechny její rysy nebo znaky si musíme nějakým způsobem získat už během puberty. Nemyslíte?!

Dospělost a dospělost

Dospělost číslo jedna- úřední

To však neznamená, že dospělý jste. To znamená, že vám bezpečně prodají tabák, alkohol, "intimní" časopisy, pustí vás do kina na 18+...ale to už hóóóódně uhýbám. Stojíte na vlastních nohách, jste jako zvíře co se učí po porodu chodit...

Dospělostčíslo dvě- duševní

Znamená to, že dospělý jste, a to i bez ohledu na věk. Duševně dospělý, či vyspělý můžete být v patnácti, čtrnácti, či ve dvaceti, dvaceti pěti...
Jste dospělý, rozhodujete se tak, chováte se tak.

MMích žvástíků už bylo dost, takže se teď ptám vás...No, co si myslíte o dospělosti úřední a duševní? Vnímáte ten rozdíl?

This is halloween...Tohle jsou dušičky....

25. října 2010 v 18:42 | She

Chápu, že tento týden (konkrétně 31.října) bude Halloween, avšak myslím si, že pro nás Čechy by možná bylo lepší téma dušičky.

Dušičky versus Halloween...


Napadlo mě, jestli jsou "lepší" dušičky, nebo americký Halloween. Již v prvo-myšlence vás napadne(nejspíš) že "Helouvín" je přeci jen o něco zábavnější-což pravda je. Podstatou Halloweenu je parta dětí ve "strašidelných" kostýmech chodící po domech s košíkem ve tvaru dýně,-tedy, alespoň to tak bývá v těch přiblblých amerických filmech...-a sousedé je chválí a cpou do nich bonbóny- pak se nemají divit, že americká populace je poněkud "obtloustlá".  Jenže- k čemu je tenhle "svátek? K přežírání? K rozdávání zbytečností?! A kam se poděla úcta...Jsem ráda, že jsou tu ještě dušičky....

...protože u nich  je podstatou úcta vůči mrtvým(myšleno vůči lidem, kteří to byli) a další podstatou je to, že na ně tady na zemi nikdo nezapomněl. Pravda, Helloween je zábavnější, už jen díky těm dětem, ale dušičky jsou takové osobnější a svědomitější.Je dost možné, že nejsem sama, kdo si tohle myslí, a to bych byla moc ráda...

Doufám(co ty víš, třeba jo, ironie...-neřešit, prosím- používejme prostě IRONIE)že až nastane vánoční čas objeví se tu Santa Claus. Tudíž končím, přátelé...





Maniaci vs Talenti

29. září 2010 v 10:33 | Slečna eS.
Navzdory tomu co jsem psala v předminulém článku jsem se rozhodla, že sem "vrznu" svůj názor. A že to bude jízda!

Jak Vás,co jste četli onen článek, napadne, nebudu psát o tom jak je tahle soutěž skvělá, bezchybná a já nevím co ještě. Ještě než se tomu ale začnu naplno věnovat, chtěla bych podotknout, že mě mohlo napadnout, že další téma bude takhle komerční, jelikož a protože se na "srdci blogu.cz" neobjevila žádná anketka v níž bychom mohli hlasovat o dalším tématu,
A teď už k věci. Před chvilkou jsem dočetla článek od skvělé autorky Lilithen
která se zmiňovala o ženě, která se v castingovém kole oholila, a porota jí nechala jít dál. A právě v tomhle je čs má talent lepší.V tom že "jakžtakž" berou talenty a ne tupce, kteří se tam přišli ztrapnit. Ale zas na druhou stranu v čs má talent, když někdo předvede něco o trošku víc nebezpečného než ostatní tak Lucie Bílá začne ječet jako o život- asi aby jsme nezapomněli že ona je tu talent na hlas. V talentmánii jsem žasla, co za tupce tam jde, a taky jsem žasla, kolik jich nechají projít. A to myslím v tom "Soudném dni". Upřímně? Od obou talentových soutěží jsem čekala něco víc a můžu vám říct, že mě obě zklamaly, a kvůli těm tahanicím o tom jestli to okopírovali nebo ne, o tom která je lepší atak dále, se obě ty soutěže ještě sakramentsky hodně zhoršili.

Víte co by mě zajímalo?Jak na srdci blogu vždy zveřejňují nejlepší články, tka co tam bude teď. Myslíte že tam dají kvalitní články s nadpisem něco proti Talentmánie? Nebo tam budou dávat takovéty články ve kterých autoři píšou: talent mánie je skvělá, je to nejlepší soutěž na světě, je skvělá koukejte na ní!.

Chápu,že se tady musí propagovat, ale musí to, pardon, srát i do témata týdne? To se na mě nezlobte ale to není normální.

A na co koukám já? Když už přepnu na nějakej z těchhle pořadů, je to spíš Československo má talent, protože ty to maj světový.A víte, co si ještě myslím? Že sdo talentu chodí víc talentů, a do mánie víc maniaků- tak je to a ne jinak. Děsí mě vymejšlet nadpis, proto ještě žádnej nemam. Ale co, se vymyslí :D

Tak a končím, podstatné tu je, bolí mě ruka musím jít odpočívat. Mějte se pěkně a prosím pište svůj názor- nikdo Vám za něj[snad] hlavu neutrhne. Pokud se tedy budete chovat slušně a nebudete se tady slovně napadat. S pozdravem a kyselými kapkami na bolest břicha vám zdraví
Dagmar, Dadul, Daisy, Daisie, Sedmikráska a jednoduše Slečna eS-tečka-

•Prvně

12. září 2010 v 17:46 | Slečna eS.
Dlouho jsem uvažovala jestli vůbec mám na toto téma psát,protože doteď pořádně nevím, co sem naškrábu. Ale, kdyby se nepovedlo, tak se aspoň řádně pobavíte či vypláčete.Poprvé je dost rozmanité slovo, protože vše co děláme, vidíme, slyšíme, jíme a pijeme, je jednou poprvé. Poprvé vzhlédnem na svět, poprvé slavíme narozeniny, Vánoce, poprvé slyšíme hudbu, máme svůj první film a píseň.A pokračovat bych mohla do nekonečna.Některá poprvé jsou absolutně nepotřebná, ale bez některých by to nešlo. Každý si při slově poprvé představí něco jiného- a divíte se? Kolik lidí se vyskytuje na tomto světě a kolik je takových čiností? Ale to už trochu odbíhám od tématu. Chtěla bych napsat pár svých poprvé,jenže to bychurčitě na  něco zapomněla a naštvalo by mě to.Ale přeci jen jedno "poprvé" uveřejním. Své první blogování.
Je to tak dávno[tři roky] co jsem poprvé klepla na vábivé tlačítko "Založit nový blog". Vlastně jsem to až tak nebyla já kdo tu myš držel. Byla to má bývalá kamarádka, se kterou jsem blog vlastnila necelý rok. Věřte, že ten blog byl otřesný a nalézaly se v něm články jako "Ahoj, jak se máte? Já fajn. Dneska asi s N. půjdem ven. Dáda" apod. Jenže vždy, když je něco napoprvé, není to dokonalé, ono to není dokonalé ani po milionté, ale je zřejmé, jak se to všechno mění a zlepšuje.
Taky si možná někdo[ne-li spousta] z vás vybaví sex. Ale, o tom já psát nebudu, nemám na to věk :P Proč lidem ale v paměti neutkví takové ty krásné drobnosti? Ale to já nevymyslím. Ale co, snad to stačí, s "potěšením" vaše

                                   Slečna eS.

Téma týdne~Hudba

23. srpna 2010 v 20:12 | Slečna eS.
Rozhodla jsem se napsat [opět a zas] článek na téma. Snad to bude dobré a doufejme, že mi opět nebude vynechávat mezerník ;)

Sedmikráska a hudba...

...já bez hudby je jako ryba bez vody. A jaké? Od rodiny mám naučíno poslouchat rock nebo metal.  A dlouho jsem tohle respektovala a brala. Jenže pak přišla doba GAGY, Guetty a všemožných dalšch a mě tím zkazila obraz. Naštěstí mě skupinka lidí[nazývající se Paramore] vrátila zpět do těch krásných, zajetých kolejí. Rock je můj život, vždy byl a vždy bude...

Sedmikrásčin palouček aneb co poslouchají lidé okolo...

...zkoumala jsem pár těch "vyvolených" kamarádůa jejich hudebního vkusu. naštěstí se od mého vkusu nějak nevychylují, snad až na pár raperů které nějak moc nemusím, nějakéto přehnané techníčko[techno myslím samosebou], ale čím mě zvláště jedna osůbka zaujala je Taylor Swift. I když je její hudba trošku princeznovská nevadí mi. Ba naopak...

Poznatky, aneb co se jí líbí...

...poslední dobou, jak už jsem psala líbí se mi skupina Paramore, ale tím to zdaleka nekončí. Mojívlekou slabostí je taky Sirenia,Nightwish a v poslední době DeathPoetic[na které jsem narazila díky Flat Outu, druhé mé nejhranější hře, první jsou simíci :P]. Hudba všech těchto kapelje živá, svá anepředvídatelná, i když vjednom směru ano. Nedokážu sitřeba představit Nightwishe jak náhle mění styl a stávají se z nich hopeři, to vážně ne. Občasně se zaposlouchám i do takové Katy Perry, ale jen několika málo jejích kousků, a velmi mě zaujala písnička "Airplanes" od B.o.B-a a Hayley Williams, ale to už jen kvůli Hayley, ta část kde on rapuje by tam být nemusela...

Končím lidičky, sbohem vážení,

                                                   sedmikráska, Daisie

Téma týdne~Strach

17. srpna 2010 v 17:14
Strach, věc, která zasahuje všude. Proč, nebo spíš k čemu je tohle dobré? Netuším, jenže svět beze strachu by byl takový moc riskantní. Lidé by se nebáli krást, nebáli by se nadávat si [což se někteří nebojí ani teď] a nebáli by se dělat spousty jiných věcí. a to nemyslím jen těchto, co by ubližovali duševně. Ono bez takového strachu by si lidé ubližvali fyzicky. Mnohokrát více, než teď.

 Starch mají lidé z různých, mnohdy nepochopitelných věcí. Jenže většina lidí se to bojí říct. A proč? Protože ti "báječní" a "nebojácní" se jim za jejich přiznání smějí. A neříkejte mi, že oni také nemají STRACH. Pak kdo je tady srab, jak nazývají druhé? Podle mě jsou to oni kdo je posera, kdo se bojí říct o vlastních citech, přiznat strach. Často to vypadá tak, jako by říkali:,, Já a strach? Pche."

Jenže kvůli jejich posměchu si člověk vytvoří další fóbii, a z ní další, a další,  a další, až se z toho doopravdy zcvokne. Jenže teď k tomu dalšímu druhu fóbií. Těch, co nevytvářejí ostatní. Dám za příklad mamku[snad se nebude zlobit ;)] Ona má neuvěřitelný starch z pavouků. Pamatuji si na dovolenou, kde táta koupil ty gumové, co absolutně nevypadali jako pavouci, jenže ona věděla, že to pavouci "jsou" a proto si je jíst zatrhla.

Já osobně mám strach z výšek, velké, opravdu ale velké tmy, a spousty, opravdu velké spopusty věcí. Občas dokonce i z mojí tříleté sestry. [Beze smíchu, prosím, občas je zákeřná :D] Avšak nevadí mi to. Mimochodem, touhle částí[tou co TEĎ začala], podotýkám na články, jejíž autoři napsali, doopravdy, tohle:
Starch maj lidi z různejch věcí. Třeba z pavouků, vejšky, malýho prostoru. To je všechno[méně inteligentní jedinci napíšou všecko] [a ty ještě méňě inteligentnější nepřečtou ani ten malý článeček]. Ach, doufám, že jsem to podstatné napsala. Nu, končím vážení.

Téma týdne~Upíři

13. srpna 2010 v 10:44 | Slečna eS.
Upíři


Existují? Toť otázka. Kolik už bylo záznamů o tom, jak z hrobů vztali po krátkém čase. Jak našli oběti, které měli na krku kousnutí, nebo které zemřeli několik dní po pohřbu toho člověka. Nepochybně- taky měto zajímá, chtěla bych zjistit zda jsou tyhle stvoření jen mýtus, nebo jestli jsou pravdivá.

Existují zvířata, která se svým chováním onem upírům podobají. A tak tu stojí otázka. Jsou upíři skuteční, nebo si to jen lidé vymysleli dle těchto zvířat. Nemůžu poskytnout-ne jako u jiných témat- pravdu.Je snad někdo z vás, který upíra viděl, je jím,nebo nějakého zná?

Pochybuji. To stejné jako s duchy, a jinými "potvorami". Část tvrdí že existují, část že ne. A tudíž- co si myslíte o upírech a jiných stvořeních?
 
 

Reklama